Jezuité [Tovaryšstvo Ježíšovo] jsou špioni a vrazi v rámci katolické církve. Lidé, kteří věří, že tato instituce je „náboženská“ nebo „duchovní“, jsou bohužel pomýlení. Je a vždy byla politická ve všech ohledech. Je to politická fronta, která působí za účelem ovládání lidí pomocí mnoha fiktivních náboženských postav a obřadů ukradených z předchozích náboženství z celého světa. Odluka církve od státu,která neúnavně a bezohledně pracuje na ovládnutí světa jakýmkoli způsobem, pro katolickou církev nic neznamená. Tato instituce byla postavena na masovém vraždění, mučení, vydírání, organizovaném zločinu, lžích a zbavování lidstva pravdivé duchovnosti. Ovládala krále, královny, šlechtu i prezidenty, vlády a téměř každého u moci.

Objevují se tvrzení o „černém papeži“. Je to jen mýtus, který má odvést odpovědnost od katolického papeže a jeho zločinecké organizace. Ve skutečnosti využívají koncept hegelianismu, hrají na obě strany vůči středu, aby získaly nadvládu. To je analogické k tomu, že někdo otevřeně káže proti užívání nelegálních drog, otevřeně pracuje pro DEA a předstírá, že bojuje proti nezákonnému užívání drog, a tajně provozuje síť pašeráků a distributorů drog přímo z DEA; nebo zkorumpovaný policista. Zatímco katolická církev se otevřeně hlásí k tomu, že je náboženskou a charitativní institucí, tak tajně řídí a ovládá organizovanou trestnou činnost. Spolupracuje přitom s židovským komunismem.

Protestanti s radostí odsuzují katolíky a vyhrabávají na ně špínu, protože se tak zbavují nutnosti vysvětlovat a převzít zodpovednost za to, jak je možné, že v rámci křesťanských církví došlo k takové degeneraci a ohavným činům. Všichni samozřejmě víme, že obětním beránkem pro tyto zločince (kozlem) byl po celou dobu Satan, protože jsou příliš oklamaní a indoktrinovaní, než aby viděli, že to byl jejich vlastní „bůh“, kdo je klamal.

Ignác z Loyoly byl zakladatelem jezuitů. Protestantská reformace způsobila vážné škody na nesporné kontrole katolické církve v době, kdy se objevil na scéně. Přišel k závěru, že jediným způsobem, jak může katolická církev znovu získat moc, kterou ztratila, bylo prosadit kánony a doktríny na moc papeže, a ne jen ničit životy prostřednictvím inkvizice, jak to dělali dominikánští kněží a jeptišky, ale tajně infiltrovat každou oblast života.

„Konečně byly vypracovány stanovy Společnosti Ježíšovy a schváleny v Římě Pavlem III. v roce 1540. Jezuité byli k dispozici papeži a slíbili mu bezpodmínečnou poslušnost.“ ²

Ignác si byl vědom více než kterýkoli jiný katolický vůdce, že nejlepší způsob, jak ovládat člověka, je stát se pánem nad jeho myslí. „Vštěpujeme mu duchovní vlivy, které by pro něj bylo později velmi těžké odstranit.“ „... síly trvalejší než všechny nejlepší principy a doktríny; tyto síly mohou znovu vystoupit na povrch někdy i po letech, kdy jsme se o nich ani nezmínili, a stát se natolik naléhavé, že se vůle ocitne v situaci, kdy není schopna vzdorovat žádné překážce, a musí následovat jejich neodolatelný impuls.“ ³

Vždy je třeba mít na paměti, že katolická církev má mnoho esoterických znalostí, které má k dispozici díky staletím konfiskací a systematického odebírání těchto materiálů obyvatelstvu. Jezuité tyto znalosti využívali ke škodě lidstva. Většině lidí není známo, že jezuité pronikli do všech zemí na světě a z mnohých byli vyhnáni. Prostřednictvím katolické svátosti zpovědní získali jezuité kontrolu nad králi a královnami, panovníky a šlechtou. Byly jim dokonce otevřeně nabízeny významné politické pozice. Nebylo by vůbec překvapivé, že často docházelo k vydírání.

„Kdykoli byla nějaká země zamořena jezuity, podařilo se jim převzít kontrolu. Dělo se tak prostřednictvím infiltrace. Brzy poté co s nimi úřady začaly konzultovat důležité záležitosti, začaly přicházet větší dary a zanedlouho „obsadili všechny školy, kazatelny většiny kostelů a osobní zpovědnice všech významných lidí.“ ⁴

„Veřejnost si prakticky neuvědomuje ohromnou odpovědnost, kterou má Vatikán a jeho jezuité v počátcích těchto dvou světových válek - což lze částečně vysvětlit tím, že se na tom podílely obrovskými finančními prostředky, kterými Vatikán a jeho jezuité disponovali, které jim dávají moc v mnoha sférách, zvláště od posledního konfliktu.“ ⁵

„Žádný stát netrpěl tolik jako Polsko pod nadvládou jezuitů.“ „A v žádné jiné zemi, kromě Portugalska, nebylo tovaryžstvo tak mocné.“ „Zatímco Polsko rychle směřovalo ke zkáze, počet jezuitských zařízení a škol rostl tak rychle, že generál v roce 1751 učinil z Polska zvláštní kongregaci.“ ⁶

Učení Dálného východu bylo zkaženo příchodem a rozšířením jezuitů. Jezuita Robert de Nobile se usadil v Indii, aby obracel tamní masy na katolictví. Věrný povaze jezuity, pronikl do kasty brahmínských kněží [vždy se snaží apelovat na vládnoucí třídy]. „Osvojil si oděv, hábity a způsob života brahmínů, smísil jejich obřady s křesťanskými, a to vše se souhlasem papeže Řehoře XV.“ Konvertoval více než 250 000 hinduistů. ⁷

Toto je více než pravděpodobně, jak vzniklo mnoho směšných new age nauk s jejich propagací nazaretského, učení o „karmě“ a andělech - vlivem křesťanské infiltrace.

„V Jižní Americe si místní obyvatele, které následně nutili žít v přísném katolicismu. „Jezuité nad nimi bdí...“ „...trestají sebemenší chyby... Bič, půst, vězení, pranýřování na náměstí, veřejné pokání v kostele, to jsou tresty, které používají.“
„Pachatel byl oblečen do šatů kajícníka, byl odveden do kostela, kde se vyzpovídal ze své viny. Poté byl zbičován veřejně na náměstí podle trestní směrnice... Provinilci vždy přijali tento trest, nejen bez reptání, ale také s díky... Viník, když byl potrestán a usmířen, políbil ruku toho, kdo ho udeřil, a řekl: „Kéž tě Bůh odmění za to, že jsi mě osvobodil, tímto lehkým trestem, od věčných bolestí, které mi hrozily.“ ⁸

„Budeme skládat básně, ale kéž by naši básníci byli křesťané a ne následovníci pohanů, kteří vzývají múzy, horské nymfy, mořské nymfy, Kalliopu, Apollóna atd... nebo jiné Bohy a Bohyně. A co víc, pokud se o nich máme zmiňovat, ať je to s cílem je zesměšnit, jsou to jen démoni.“ ⁹

„Římskokatolická církev patřila k nejbohatším vlastníkům půdy v severní Africe. V Mexiku vlastnila stříbrné doly a cukrovary, v Paraguayi čajové a kakaové plantáže, továrny na výrobu koberců a také měla kontrolu nad zásobováním potravinami, protože vlastnily dobytek a „vyvážely 80 000 mul ročně.“ „A aby kneží dosáhli ještě většího zisku, neváhali zpronevěřit státní pokladnu, jak je vidět ze známého příběhu o takzvaných bednách čokolády vyložených v Cadixu, které byly plné zlatého prášku.“ ¹⁰

7. ledna 1960 se v Římě konala vrcholná konference, která měla přinést mírové soužití mezi Sovětským svazem a východním blokem a Západem. Ve Spojených státech se kardinál Spellman [který má četné fotografie v časopisech a novinách, jak stojí po boku významných světových vůdců] vyzval katolíky, aby projevili otevřené nepřátelství Chruščovovi, když navštívil Spojené státy a byl zde hostem. Kardinál Ottaviani, sekretář Svatého oficia, přednesl v bazilice "Saint Marie-Majeure" velmi ostrý projev proti Sovětům a západním mocnostem, které se podílely na mírovém projektu. ¹¹

Můžeme se ptát, k čemu slouží válka, když instituce jako např. katolická církev, usiluje o světovládu. Lidstvu není známo nic, co by tolik měnilo životy, způsobovalo devastaci a otevíralo možnost k nadvládě více než válka. Obě strany konfliktu jsou podporovány a financovány těmi, kteří mají v úmyslu nastolit světovládu a vytvořit otrokářský stát. Na konci války jsou všechny zúčastněné země zadlužené mezinárodním bankéřům, z nichž většina je vlastněna a řízenena Vatikánem. To neznamená, že bychom opomíjeli ostatní, kteří pracují na stejných cílech. Všechny zúčastněné strany se navzájem využívají k dosažení těchto cílů, přičemž se cestou obě strany navzájem opovrhují za chamtivost a usilují o vzájemné zničení, takže pokud je cíle dosaženo, vítěz bere vše. To, co mají všichni společné, je uctívání téhož „boha“.

Zdroje:

¹ Vatican Assassins: Wounded in the House of My Friends, The Diabolical History of the Society of Jesus Including: Its Second Thirty Years' War [1914-1945], its Cold War [1945-1990], and Its Assassination of America's First Roman Catholic President, John Fitzgerald Kennedy [1963], Eric Jon Phelps, © 2001
² Tamtéž, pp. 23
³ Tamtéž, pp. 21
⁴ Tamtéž, pp. 38
⁵ Tamtéž, pp. 9
⁶ Tamtéž, pp. 41
⁷ Tamtéž, pp. 50-51
⁸ Tamtéž, pp. 56-57
⁹ Tamtéž, pp. 62
¹⁰ Tamtéž, pp. 68
¹¹ Tamtéž, pp 184

Další zdroje:

The Secret History of the Jesuits, Edmond Paris; přeloženo z francouzštiny, © 1975

ZPĚT NA PRAVDA O KŘESŤANSTVÍ